Nový Zéland 2026 - 1. Úvod a cesta
Úvod a cesta tam
Po loňském pracovním výletu k protinožcům se mi trošku změnil pohled na svět (co se vlastně dá a nedá podniknout a co z toho člověk vlastně má) a navzdory náročnosti celé operace se od nikoho neozvala fráze “jednou a dost”, případně “nikdy více”. Tím “nikoho” myslím hlavně rodinku a lidi ze Snowfarmy. Ono být někde pryč 3 měsíce není úplně sranda a domlouvat se anglicky s maturantem z ruštiny, zmateným ještě němčinou, je taky za trest.
Takže když se někdy v březnu Sam ozval, že by bylo fajn, kdybych zase mohl, ale třeba jen na půlku sezóny, moc jsem s odpovědí neváhal. Samozřejmě po domácí konzultaci. Je fakt, že minimálně jedna čtvrtina rodiny to brala rovnou jako hotovou věc.
Prostě vloni se moc nevydělalo, byla opravdu bída se sněhem. Rozpočet napnutý, ale pomoc na měsíc a něco, v druhé polovině sezóny, kdy je práce nejvíc, by prý ale bodla.
Po loňské dobré zkušenosti s vízem, ale zase vzhledem k tomu kolik stojí, jsme to nechali na poslední chvíli, až jak se to v červenci rozjede. No a tím jsme si samozřejmě vyrobili trochu stresu. Sam požádal začátkem července, po prvním sněhu, o delší vízum, na 36 měsíců, fakt nevím co tím sleduje :-). Cena stejná, formulář stejný, ale asi nějaká pečlivá úřednice. Nahrál jsem tam vše jako loni, ale letos staronový vynález - obratem přišel požadavek na zdravotní prohlídku. Dělá to jediná ordinace v ČR, naštěstí v Praze a paní doktorka to poslala málem druhý den. Není to jen změření tlaku a přečtení pár písmen a papír do ruky, je to rentgen plic kvůli TBC, kompletní krevní obraz a "proklepání" do půl těla, jak při odvodu a výsledek se vkládá rovnou do databáze imigračního úřadu, takže se pak zase čeká, až to přijmou a vyhodnotí. A to už bylo 2 týdny do odletu. Navíc mi změnili let, tak jsem řešil vrácení peněz a nové letenky. A pak úplná jobovka, prý jsem nedoložil dostatečně pracovní způsobilost. Tak to už paní psal a volal i Sam, já jsem ještě naskenoval starou českou průkazku rolbaře, řidičák C+E a vyrobil prezentaci o své práce na Vysočině a zase čekání na vyhodnocení a dny utíkají....
No a ve čtvrtek, před pondělním odletem furt nic, takže už jsem si pro jistotu klikal turistické vízum, abych mohl odjet a nepropadla letenka, což se nakonec málem stalo, viz dále.
Pondělí 10.8.
Cesty na druhý konec zeměkoule, co to plácám, koule nemá konec, tak tedy cesty na opačnou stranu Země, jsou dnes opravdu běžné a aplikace Flightradar24 vám to jasně ukáže. Ale v žádném případě to není úplná rutina, i když to člověk absolvuje už po třetí.
Tentokrát jsem trochu zaspal přípravu na přestupy, snad to bylo tím, že byla ta změna letu, let jsem kupoval vcelku přes Booking a vízum přišlo nakonec v pátek před pondělním odletem a mě se tak ulevilo, že jsem klikl online checkin a přeskočil všechna ta varování s vykřičníkem a upozornění s tím, že to jsou určitě ty běžné kecy o zbraních, výbušninách, powerbankách a tak. No a přehlédl jsem povídání o nutnosti tranzitního víza přes Austrálii, když je přestup delší než 8h.
A já mám přestup v Sydney 8h a 10minut!
Takže jsem byl u přepážky skoro první a odcházel poslední a mezitím hodinu klikal do mobilu žádost o tranzitní vízum a další hodinu trnul, aby se to propsalo do systému na odbavení, protože jim to pořád hlásilo, že mě nemůžou odbavit. Nakonec to spravil telefonát takové té krásné letušky s kastrůlkem na hlavě někam a najednou to šlo. Hurá.
Mimochodem mluvila česky a vůbec Emirates co létají Praha Dubaj mají půlku personálu československého.
Druhá scénka proběhla při bezpečnostní kontrole. Chtěl jsem s sebou vzít laserové ukazovátko na hvězdičky. Ale je v něm docela velký akumulátor. Takže jsem pojal myšlenku si ho vzít do kabiny (dle pouček o powerbankách), no jo ale je to zelený laser kterým občas nějaký pitomec svítí po letadlech, a mohl by i z letadla, že?
Tak ten šel naštěstí dát do úschovy na Ruzyni a vyzvedne mi ho kolegyně z Kladna.
Nakonec stojím v chobotu a jsem zpocený až na zádech. Uf to byly nervy. Je mi tohle zapotřebí? Je!
 |
| Někde nad Arabským poloostrovem |
Jinak už to byla rutina. Večeře, poslech Klostermanna - V ráji šumavském, je to teď volně v aplikaci Český rozhlas, zmrzlina a přistáváme v Dubaji.
 |
| Letadlový park a skladba společností je zde poněkud monotónní |
 |
| Půlnoc a teploměr hlásí 39°C, no potěš, ještěže nemusím ven z letiště. |
11.8. Jak letět ze tmy do tmy
Sedím tedy v Austrálii, pasovkou jsem, díky vízu na poslední chvíli a biometrickému EU pasu, prošel jak po másle. Mám aspoň čas sepsat události a jediný zádrhel je, že přes půlnoc na 3h zavřou letiště a budu muset chvíli ven. Naštěstí tady už je skoro jaro a stejně si musím znovu odbavit batoh a ten mám plný svetrů a bund a rukavic a čepic a spoďárů, takže určitě neumrznu.
Emirates jako aerolinky fungují samozřejmě super i v economy třídě. Hlavně mají v zásobě dokumentů BBC seriály od Davida Attenborougha. Tak jsem si dal 2 díly Zmrzlé planety, ať se aklimatizuji. 2x nás nakrmili plus keksík na svačinu a přistáváme v Sydney, což se dá sledovat online přes kameru v čumáku.
Zbývá poslední “skok”, tentokrát ze Sydney rovnou do Queenstownu. Šetřím vlastně jeden přestup na místní let Aucklad - Queenstown. Lety z Asie rovnou na Zéland, do Aucklandu, jsou sice “přímé”, ale obvykle mají technické mezipřistání v Brisbane, nebo v Melbourne a musí se stejně “vystoupit-nastoupit”. Nemluvě o minulém zrušeném letu a přestupu ještě v Christchurch navíc. Ale zase bych asi nepotřeboval to australské vízum :-).
 |
| Údolí řeky Kawarau mezi Queenstownem a Cromwellem |
 |
| A konečně známé panoráma Royce Peaku a Mount Alpha |
 |
| Pohled z pokojíčku |
 |
| A vysněná postel a moje spolubydlící Ellie |