Něco o Norsku a elektromobilitě
Kolem roku 2012 jsem se jako konstruktér účastnil pilotního projektu stavby pokusné malé série elektrických vozů Škoda. Nebyl to ani první elektromobil, který byl ze Škodovky udělán, ani nešlo o nějakou super novou technologii a vše bylo hojně komunikováno v mediích. Takže asi můžu v klidu napsat, že šlo o Škodu Octavia 2. generace, do které jsme vestavěli elektromotor a baterii z tehdy sériově vyráběného E-Golfu.
Výkon 85kW ve špičce, stálý 60kW, kapacita baterie 26,5kWh, papírový dojezd 140km, v dnešní době zcela nedostačující parametry, ale šlo o to se s touto technikou naučit pracovat, stanovit postupy jak školit personál pro bezpečnou práci s vysokonapěťovými prvky a v provozu zjistit co a jak funguje a co bude potřeba zlepšit. Např. rychlost nabíjení. Už tehdy bylo jasné, že nejhlavnější parametr je čas za jaký si dobiju na ujetí nějaké vzdálenosti. Zde to bylo výkonem cca 10kW a potřeba nabíjet 2h na dobití 80% kapacity baterie, tedy asi na 110km jízdy. Je zřejmé, že jízda na Makarskou by takto trvala minimálně 1,5 dne za podmínky, že nabíječky by byly po 100km a vždy nějaká volná.
Jinak to bylo hodně příjemné auto, zrychlení na křižovatkách limitované pouze přilnavostí pneumatik a předním náhonem, tichoučko (tedy když se zrovna netestovaly různé bručáky, aby jsme někoho nepřejeli na parkovišti), ale omezovač na 135km/h a při rychlosti nad 100km/h šel dojezd prudce dolů. Prostě jsme jezdili s tím, že jízdu začínáme v situaci, kdy se v autě se spalovacím motorem rozsvítí "hladové oko" a rychle hledáte pumpu.
Závěr byl takový, že to funguje, je to vcelku fajn, ale jako služebák na delší a nepravidelné trasy na nová místa, je nejlepší 2.0 TDI. Tohle bychom si dovedli představit v menším provedení jako auto na denní dojíždění do práce, dobíjené na parkovišti firmy, nebo doma na noční proud. Soláry ještě tehdy nefrčely a navíc ty dodávají přes den a to jste pryč. Dobíjecí infratruktura v plenkách.
Naše Oktávky pak ještě dlouho a spolehlivě sloužily pro rozvoz kancelářských potřeba a drobné pojižďky po Mladé Boleslavi.
Pak to na pár let trochu usnulo, ale svět se točil dál, tam kde na to měli podmínky a peníze se budovala infrastruktura ve velkém a jely finanční pobídky na přechod na elektromobilitu. VW vyvinulo platformu MEB a Škodovka na ní postavila Enyaqa a Elroqa, u čehož jsem taky byl. Ale zatím jsem nikdy nepoužil elektromobil opravdu v praxi, v situaci, kterou jsem doteď řešil nějakým "ropákem".
S vědomím, jaká jsou zde omezení, jsem se tomu cíleně vyhýbal a čekal na impuls. A ten se dostavil až teď, v říjnu 2025, po 13 letech od mé první EV (Electrical Vehicle) zkušenosti.
Takže jsme v Norsku, v zemi, která má čistou energii z vodních elektráren, ale taky ropu a plyn a z nich peníze, ale ty v hojné míře použivá na budování infrastruktury až se vyčerpá poslední barel a plyn nebude ani v břidlici. Elektromobily zde jsou daňově zvýhodněny, resp. spalováky výrazně znevýhodněny. V roce 2020 jste při koupi EVu za 500 000 NOK (kurz něco přes 2,- Kč) neplatili DPH a silniční daň byla cca 500 NOK ročně. zatímco stejně drahý spalovák vás stál DPH 25%, CO2 registrační poplatek až 250 000 NOK, silniční daň přes 3000 NOK ročně, plus další znevýhodnění (mýtné, trajekty a pod.). Prostě tlak veliký a výsledek ten, že naprostá většina nových vozů v Norsku jsou elektromobily.
No a co ten impuls? Jako obvykle jsem koukl na nabídku půjčoven, zadal 6 dnů, s tím, že takto mimo sezónu se dalo půčit 5-ti dveřové auto do 700,- Kč na den, tedy asi za 4000,-. Elektromobily bývaly trošku levněji, ale jak říkám, obcházel jsem je obloukem kvůli představě ztráty času při nabíjení. Teď ale nabídka vypadala úplně jinak: elektrický VW ID.3 za 2900,- a první spalovák Toyota Yaris za 8900,-!
Vzhledem k tomu, že pojedeme asi 130km od letiště a místo známe, nabíječek v Norsku všude dost, jsem tuto "výzvu" přijal. Pořád o tom s kolegy a kamarády vedeme debaty, někteří elektromobilní jsou a jeli i delší cestu na dovolenou (i to Chorvatsko) a prý "to šlo", tak ať to můžu posoudit podle vlastní zkušenosti. Navíc jsem mohl před manželkou "vtipně" poznamenat, že když už tedy výjimečně nejedeme dobrodružně do neznáma, je potřeba před sebe nějakou tu "výzvu" postavit jiným způsobem. Odpoveď byla pragmatická, otázkou, zda je to nutné, ale argument rozdílu 6000,-Kč v půjčovném byl přesvědčivý.
Přistoupil jsem k pokusu zcela bez přípravy, jako bych prostě klasicky někam jel a tam si půčil nejlevnější auto, objel s ním co chci a potřebuji, a zase ho vrátil. Pouze jsem měl v mobilu potvrzení rezervace a letmo si přečetl FAQ, že vracet se má s min. 70% nabití, jinak doplatek cca asi 2000,- Kč
V půjčovně na letišti Oslo-Gardemoen proběhlo vše standardně, přeptal jsem se na těch 70%, ujistili jsme se, že nabíječek v okolí letiště dost. Trošku mě zaujalo, že všude visely plakáty se sugestivními texty:
- Víte, že většina elektromobilů ujede víc jak 400km na jedno nabití?
- Víte, že většina nákupních center má na parkovišti nabíječky?
- Víte, že rychlonabíječkou nabijete až 80% kapacity za 20 minut?
Pro jistotu jsem si vyfotil QR kód s odkazem na stránku "Jak jezdit v Norsku s EV" a šli jsme pro auto. Jelikož VW a Škoda použivají stejné ovládací prvky, věděl jsem zhruba co mě čeká a po zběžné prohlídce škrábanců jsme vyrazili. ID.3 je prostě elektrický Golf, akorát teď po novu nemáte jízdní volič, dříve šaltrpáku, na středové konzoli, ale pod volantem, jako Trabant. Ale jinak normální auto.
Na první benzínce zastávka na sváču a dobrodružství začíná. Po jedné zkušenosti s pomalu ucházející pneumatikou to kontroluji i zde a levá zadní evidentně syčí. Kousek popojedem, syčí pořád. No nic tak jedeme zpět, technik konstatuje, že asi fakt uchází, i když signalizace se ještě nestihla spustit, a posílá nás zpět k přepážce pro náhradní auto.
Za 15 minut máme další elektrický vehikl, tentokrát ovšem Japonec, Toyota bZ4X. Normálně sen každého kluka, si takové "žihadlo" vyzkoušet, ale já chtěl jen po celodenním cestování dojet do cíle, a to bez zdržování.
Perličkou byla informace od paní z půjčovny, že se nemáme lekat svítící kontrolky tlaku pneumatik, že je to po výměně na zimní pneu normální. Takže jsme vyměnili auto co nesvítilo a ucházelo za auto co svítí a zatím, snad, neuchází.
Vsuvka mimo elektromobilitu: Nesnáším moderní japonská auta, jejich asistenti na všechno pořád pípají, vypnutí je v hloubi menu ovládaného tlačítky na volantu a část vypnout nejde. Napřed to řvalo, že máme na zadní sedačce batůžek, pak u každé značky rychlosti, již při překročení o 1km/h (to se dá vypnout, ale jen do příštího startu), ale pak to pípá třeba na křižovatce, nebo nájezdech, když se vteřinu koukáte mimo, že máte dávat pozor a koukat dopředu. Adaptivní tempomat, který se bojí do zatáček a furt brzdí, i když před vámi nikdo není. A parkovací systém, který pípá hned jak dáte zpátečku, ne až se k něčemu blížíte, mě fakt rozčiloval. Plus strašně barevný nepřehledný displej v jakési vaně a megatelevize s navigací na které uprostřed uprostřed bílé/černé plochy je jen čára silnice bez dalších detailů či informací. O špatném výhledu přes tlusté a hrozně šikmé sloupky raději nemluvit. Brečím za staré Subaru co jsem měl na Zélandu (když už bych měl zůstat v zemi vycházejícího Slunce, se Superbem, nebo Octavia III nemá cenu srovnávat, to je jiný svět).
Ale za tohle nemůže elektromobil, dělala to i RAVka co jsme měli minule.
Zpět do EV režimu: ID.3 byl dobitý na 80% a hlásil dojezd 400km, tahle věc byla "po špunty" a psala 370km. Něco je divně. Samozřejmě jsou to mnohem mnohem lepší čísla než naše stará Octavia Green-E-Line. Plus se tohle dá dobíjet 200kW. Prý...
Cíl je jasný: zjistit kolik ujedeme za 30%, abychom věděli jak moc dopředu dobít před letištěm a před vrácením. Vracíme se v pondělí brzo ráno.
Norsko je pro nízkou spotřebu ideální země, státovky jsou s limitem 80km/h, provoz slabý, dáte na tempomat 85 km/h a jedete. Výsledek byl 100km jízdy a stav 73% a jeli jsme "přes kopec", takže asi to těch 400km dá, i když je to relativně velké SUV, ale nohu musíte mít velmi lehkou a moc netopit. Zřejmě s tím před tím někdo jel po městě, nebo svižně a odhad dojezu se tím zkrátil.
V městě Gjøvik jsem se zapíchl k nabíječce, žena šla na nákup a já se jal zkoumat jak nabít. Pozitivní bylo, že u řady stojanů jsem byl skoro sám a měl klid na výzkum. Návody jen zdržují, takže jsem si proklikal displej nabíječky, vyfotil QR kód, na stránkách poskytovatele, na druhý pokus, našel odkaz na stažení aplikace, nainstaloval, zaregistroval (není nutné, lze i jednorázově), zadal platební kartu, potvrdil aktivační kód k účtu, který přišel mailem, potvrdil kontrolní platbu 0 NOK, našel, že stojany mají čísla a když se nepřihlásíte fyzickým RFID čipem musíte zvolit správné číslo stojanu, chvilku v to cvakalo, pak to napsalo, že nabíjí a mohl jsem jít pomáhat s nákupem.
Jasné jak facka, sotva 15 minut,... to je ironie samozřejmě. Bez mobilu, angličtiny, trochy norštiny, výchozí stav je samozřejmě v místním jazyce a ne vždy je tam vlaječka pro "inteligenty", internetového bankovnictví, e-mailu v mobilu a nácviku na jiných aplikacích, nemáte šanci, minimálně s tím budete bojovat dlouho, nebo lovit někoho místního o radu. Ale samozřejmě příště to bude rychlejší, vše nainstalováno a aktivováno.
V nákupáku jsme nepospíchali, prošli si akce, koupili si ponožky a rukavice, které jsme asi úplně nepotřebovali, ale byly hezké a za dobrou cenu.
Tiše si myslím, že za elektromobilitu lobují i majitelé nákupních center, protože to nutně musí zvyšovat prodeje, když se tam uměle zdržujete déle než chcete.
Během nákupu koukám do aplikace, svítí tam znovu "začněte nabíjet", zkouším zapnout "přejetím prstem" dle pokynu, nic se neděje, no uvidíme venku u auta, a co myslíte? Nic se nenabilo, spadlo to asi hned jak jsem opustil místo činu.
Nahodil jsem to ještě jednou, ze cviku, nabil asi 2% za cca 5 minut, vypnul a jeli jsme. Tentokrát mě to nevadilo, stav 75% a posledních 15km, ale za situace, že bych opravdu potřeboval dobít a musel znouvu čekat 20 minut by to dost zamrzelo. Končím tedy po ujetí 120km se stavem 69%.
Druhý den pauza, ale třetí den dále prší, tak se vydáváme znovu do města na nějaké nákupy domácích potřeb. Představa je taková, že tam dojedu s 65% a během půl hodiny nákupů dobiju aspoň na 95% a vrátím se s 90%. Což je s velkou rezervou, oproti optimistickému tvrzení na reklamních banerech, že za 20 minut dobiju o 80%, tedy na minimálně 300km jízdy. Zohledňuji znalost, že po nabití na stav baterie přes 80% se obvykle rychlost nabíjení snižuje.
I tak je skutečnost zcela jiná, nabíječka zafungovala a začala nabíjet, ale sotva 40kW místo inzerovaných 200kW, takže jsem se s bídou dostal na stav 75% z předchozího dne, nabito asi 14kWh. To je při, spotřebě téhle SUV krávy 25 kWh/100km, asi na 70km. Jelikož jsme nakonec jeli ještě do sousedního městečka, dalších asi 25km tam a zpět 50km, je výsledek po návratu 55%, po ujetí necelých 100km a 25minutách nabíjení. Tedy jsem oproti stavu před odjezdem na výlet v mínusu a je mi jasné, že k cestě zpět na letiště, plus požadovaný stav na konci 70%, si musím rezervovat minimálně hodinu až dvě. Když už do žádného nákupáku nepotřebuji a nechci a po cestě není nic, kde bych chtěl tento čas strávit, byť dlouhou snídaní na pumpě.
Závěr je takový, že je to hodně obtěžující a omezující, když nemáte nabíječku doma a kombinace auto - nabíječka si nesedne a nevyužijete plný výkon.
Druhý den zjišťujeme potřebu nějakých drogistických drobností a jedeme do obchůdku do sousední vesnice. V mapě mojí aplikace "Kople" žádná nabíječka není, tak se smiřuji s tím, že si zvýším deficit o dalších pár procent. Nicméně zakroužím okolo obchodu a nabíječku nacházím, samozřejmě jiné firmy, takže následuje martýrium s instalací a aktivací další aplikace "Bilkraft". Bil je auto a kraft je síla, či výkon, jak trefné :-).
Po chvíli přijíždí ještě jedno auto, ptám se jestli nezavazím, protože ještě klikám do mobilu a nenabíjím, ale stojan má 3 kabely, takže se porovnáme. Nakonec vítězím a nabíjení běží, opět ovšem pouhých 40kW, kolegovi to leze 80kW a říká, že to může být i autem. Nákup byl krátký, je mi líto to hned zase vypínat, tak se jdeme projít kousek po vsi a za cca 15 minut odjíždím s 11% navrch. Po dojezdu domů jsem na tom lépe o cca 8% než při odjezdu. Kdybych chtěl více, musel bych tam setrvat déle a jelikož už nebylo co dál dělat a navíc poprchávalo, seděl bych v autě a hrál si s mobilem, jako norský kolega. Ale 2x delší dobu, rychlost nabíjení byla jasná a v můj neprospěch. Navíc podle grafu, který pak aplikace vygeneruje, nabíjecí výkon dále klesal ke 30 kW.
A cena? 8 kWh stálo asi 44 NOK, něco pod 100,-Kč. Ujedete na to asi 35km. Takže 3,- Kč/km, stejně jako na benzín a víc jak v naftě.
Jdu zkoumat co stojí v Norsku domácí nabíječka wall-box. Ceny elektřiny pro domácnost jsou totiž někde úplně jinde. Ve spotových tarifech je to 0,10-3 NOK za KWh (0,25-7,- Kč) a pevná sazba se dá sehnat za 0,50NOK (plus pevné sazby za připojení zhruba jako u nás). Když to vychytáte ve spotových cenách, dobijete totéž minimálně 10x levněji. Nástroj k tomu je opět aplikace, která Vám den předem řekne, jaké budou ceny. A samozřejmě, ideálně, potřebujete chytrý wall-box, který se buď řídí cenou, nebo se aspoň dá na dálku ovládat, nebo předem naprogramovat. Případnou otravnost a spolehlivost tohoto procesu, každý den, nebudu rozebírat, tuto zkušenost zatím nemám.
 |
| Toyota bZ4X |
Počasí se zlepšilo, neprší, takže plánujeme procházku okolo vesnice Snertingdal , kde už máme "vychytanou" nabíječku. Do minuty po příjezdu nabíjím, ale zase jen necelých 35kW. Vyrážíme směr místní jezero a jsme rádi, že nás k tomu nabíjení přimělo, protože je tu fakt hezky.
 |
| Je to totiž místní chatařská oblast |
 |
| Podzim ve středním Norsku má svoje kouzlo |
Letmé pohledy do aplikace ovšem napovídají, že nemáme nikam spěchat. Výkon letí dolů a konec je ve znamení tzv. balancování článků v baterii a je pod 10kW (5 varných konvic).
Na závěr pohled technika do útrob. To oranžové jsou nabíjecí kabely a kabely od baterky k motoru. Během případné havárie se vše bleskově odpojuje, podobně jako palivo v běžných autech. Stejně bych to je ale raději "táhnul" jinudy :-). Viz crash test.
Např. zmíněný Volkswagen ID.3, nebo ID.4, nebo Enyaq se stejnou technikou má vše soustředěno v zadní části vozu.
 |
| Platforma Volkswagen MEB, hlavní pohon a nabíjení vzadu, přední motor pomocný a volitelný |
 |
| Systém Toyota, hlavní motor a nabíjení vpředu, pomocný motor na zadní nápravě |
Dr. Voštěp z pohádky Lotrando a Zubejda říkal: Hlavně musíme mít nabroušené sekery.
Elektromobilista si musí stále opakovat: Hlavně musím mít nabitou baterku!