aneb Velké vlakové dobrodružství a tučnáci k tomu
Zimní sezóna se blíží k závěru, s některými kolegy a kolegyněmi už se pomalu loučíme, je to trochu smutné, ale každý konec je nějaký nový začátek. Je také víc času a na nějaký delší výlet a ve vzduchu je cítit jaro a počasí je výrazně teplejší, aspoň v nižších polohách určitě.
Při návštěvě v lednu jsme jeli okolo vlaku z Christchurch do Greymouth, který vede přes Arthur's pass. Myslel jsem si, že tahle fotka je odsud, ale omyl.
Je to částečně zrekonstruovaná trať "
Taieri Gorge Train" z města Dunedin na východním pobřeží, údolím řeky Taieri.
Z Wanaky teoreticky 3,5h cesty, 280km, ale víme jak to vypadá, co chvíli se člověk někde kochá a cesta ubývá pomaleji. Vlak jede mimo sezónu vždy čtvrtek-pondělí, 1x denně, v 9:30 ráno do stanice Pukerangi a zpět. Bylo tedy jasné, že to chce vyrazit o den dříve a trošku si prohlédnou Dunedin a okolí.
Město jsem si nechal na ráno před odjezdem a na radu místních a lákadlo na webových stránkách při bookování vlaku, přidal ještě pozorování tučňáků na polostrově Otago. Plán byl tedy jasný, předpověď počasí proměnlivá, ale to je tu normální, a mohl jsem vyrazit.
Trošku mě trápily ty 4h v autě a již trochu ohrané playlisty ve Spotify, ale usmálo se na mě štěstí a v Cromwellu jsem nabral stopaře. Opravdový "kiwi", Robert, ze severního ostrova, který byl okolo Wanaky lyžovat (takže 2 batohy a lyže) a bylo o zábavu, a další lekci angličtiny, postaráno. Potřeboval do Dunedinu, takže jsem ho vyložil až ve městě a spokojenost byla na obou stranách.
Když se mě ptal jestli cestuji i jinde a já mu, jako jiným, začal popisovat, že ano, a že je to pro naši generaci velký zážitek, protože do roku 1989 jsme byli za plotem, koukal dost nevěřícně.
Samotná cesta až tak moc atrakcí nenabízí, "pouze" okolní hory s bílými vršky, rozeklaná údolí, náhorní roviny s černými kameny jako okolo Snowfarmy a třeba přehradu Clyde dam
 |
| Clyde dam na řece Clutha (ta co teče od Wanaky z jezera) |
 |
| Kupodivu je plná až po přepady, takže asi konečně něco napršelo a nasněžilo |
 |
| Cromwell s vyhlídkou, kterou už známe za mlhy (z kapitoly "Něco z historie") |
 |
| Taková normální krajinka pod městem Alexandra, stále sledujeme řeku Clutha |
Po vysazení Roberta jsem zamířil na
poloostrov Otago do
Royal Albatross Centre. Zde se můžete něco dozvědět a pak i uvidět na vlastní oči. Jednak albatrosy (na ty jsem štěstí neměl) a potom tučňáky modré. Je to sice nejmenší druh tučňáka (oficiálně se taky "nejmenší" jmenuje), ale je to opravdový "penguin" se vším všudy a září je na ně dobrý měsíc, protože začínají hnízdit a pravidelně po setmění připlouvají z lovu a vycházejí na břeh. A to mají místní průvodci přesně vychytané, takže po krátké přednášce a po západu Slunce nás zavedli na pozorovací plošinu a opravdu dobrá hodina zábavy jak se kolébají z vody, po jednom, nebo v hejnech, jeden padl na záda a nemohl se otočit zpátky, a nad námi hvězdičky...
 |
| Ano, to je Tichý oceán, dalších 7000km nic není, pak Ohňová země |
 |
| Nenápadná zátoka, zatím nic nenasvědčuje, proč by měli být tučňáci zrovna tady |
 |
| Ale jo, napřed jeden... |
 |
| ...pak "záplava" |
Ostrov nabízí ještě návštěvu pevnosti, ale to už jsem samozřejmě nestíhal, tak třeba příště i s těmi albatrosy. Na racky speciální tůru nepotřebujete, těch je všude dost. Zvuk nutný...
Z večerního návratu do Dunedinu (čti "danýdn"), přeci jen větší provoz než ve Wanace, jsem měl trochu obavy, ale navigace vedla dobře, všude semafory a dobře značené odbočovací pruhy, jen jsem musel krotit tendenci se na 4 pruhových komunikacích řadit doprava... ne ne, furt vlevo musíš být.
Na pátek ve městě nekutečný klid, jen si pod okny povídala nějaká partička, ale po desáté zmlkli a spal jsem klidně až do bílého rána. Město upravené čisté, takové normální "západní", takže jsem se snažil si všímat spíše detailů.
 |
| Noční pohled z okna |
 |
| Ranní pohled z okna |
 |
| Na v podstatě low cost hotýlek, se společnou sprchou, docela slušný interiér |
 |
| Něco jako hlavní náměstí |
 |
| Informace o městě inzerovaly příkré ulice, jako v San Franciscu, nekecaly |
 |
| Jak v moderním, tak historickém provedení |
 |
| A teď ty detaily, asi počítají s tím, že sem přijedou Evropani, co v životě neviděli semafor. Nevím kde berou tu jistotu, že umíme číst a ještě k tomu anglicky :-) |
 |
| I tady jsou kočkomilové |
 |
| A milovníci dobré muziky |
 |
| Maorské symboly potkáš nenápadně všude |
 |
| Možná jsem měl s tím nočním klidem štěstí |
A teď už zpátky na nádraží, to je jedna z hlavních městských budov. Na to, že odsud odjede asi 5 a půl turistickýho vlaku denně a jenom okolo víkendu, tak neskutečně upravené, viz hala, a naprosto dokonalé WC
A teď už zbývá se jen nalodit, nebo nakolejit?, prostě vlézt do vagónu a můžeme vyrazit
 |
| Kávička z jídelního vozu a něco jako sýrový mufin s máslíčkem ke snídani a prázdný vagón. Vzhledem k období mimo sezónu je nás ve vagónu asi 7, každý svoji čtyřku a můžeme přebíhat doprava doleva podle toho, co je kde vidět, a že bude.. |
 |
| Nenápadný začátek kolem polí, farem a pastvin |
 |
| Právě jsme přejeli nejdelší a nejvyšší most na trati, okolí netypické, lesnaté |
 |
| Řeka je zatím taková Berounka, dala by se asi i splout na kánoi |
 |
| Ale údolí se začíná svírat a leze víc kamení ze strání |
 |
| A lesy střídají traviny a keře |
 |
Pauza na protažení, zastávka Hindon se sochou ovčáckého psa.
Údajně na památku pastavectví v této oblasti a psů jako důležitých pomocníků |
 |
| A výjimečně jedno památeční foto s palubním personálem |
 |
| A pokračujeme dále a nenápadně stoupáme |
 |
| I křoviska mizí a skály začínají převažovat, nutno konstatovat, že horší místo na stavbu železnice (krom Švýcarska), aby člověk pohledal |
 |
| Začíná nejlepší pasáž, težké to zachytit, nutno zažít :-) |
 |
| A potom jsme najednou "nahoře" a kolem zase pastviny, ale na rozdíl od začátku cesty o 250 metrů výš |
 |
| V Pukerangi přepřáhneme mašinu na druhý konec a můžeme jet zpátky. Nejvyšší čas, tady začíná pršet, opravdu nemá cenu jet dál |
 |
| Přeháňka ještě více vyčistila vzduch a obarvila přírodu do kýčovitých barev. Kupodivu, podle slovníku, se kýč řekne "kitsch". Slovo, nevím proč, zjevně převzaté z němčiny |
 |
| Další kýčovité místo na víkendovou chatičku. Bývalá zastávka Parera. V maorštině to znamená kachna šedá, asi se zde lovili |
 |
A poslední ohlédnutí na Mount Allan Viaduct
|
Zbývá cesta zpět do Wanaky, jedu "severní cestou" přes Palmerston, kousek ještě po pobřeží Tichého oceánu, takže další příležitosti fotit duhu, protože větrno a přeháňky přetrvávají
A nakonec se mi podaří trefit ještě jedno neplánované, zajímavé místo. Cedule Macraes flat mine napovídá, že to bude nějaká vyvýšená planina a "mine" je důl, a na zlato, a velký...
 |
| To je ta "flat" |
 |
| Napřed fotím pokoutně přes plot "kaliště", taky nadprůměrně velké |
 |
| A pak přijedu na regulérní vyhlídku s výstavkou |
 |
| A je to jasné, 1 gram zlata z tuny kamene, to se vyplatí... |
1,5 dne plných zážitků končí. Teď si ještě užít posledního sněhu a za týden domů
