24. Rocky Peak

 aneb Pachatel se vrací na místo činu

Jsou místa, kam se člověk dostane dost velkou náhodou a oklikou a jsou v kategorii sny o kterých se člověk neodvážil snít, resp. pro zjevnou nemožnost ho to ani nenapadne.
Jak se tady snažím občas někomu vysvětlit, patrně někdy bez úspěchu: Co to to znamená, tady být, pro člověka, který v dětství, ani ne 100km od Brna, narazil na plot a nemohl dál. Vrchol dobrodružství byla cesta za mámou vlakem do Františkových lázní a dovolená u známých ve Spišské Nové Vsi.

Tedy představa obejít si vyhlídky na jezero Wänaka byla dost mímo mísu. Další z nejprofláknutějších a "must see" je kopec Rocky Peak. Není vysoko nad jezerem, jako Roys Peak, ani krásně nad městem jako Mt. Iron, ale poskytuje úžasný pohled na většinu jezera a je těsně pod horami, takže to panoráma je fakt "stunning" - omračující, jak se tu často používá, když nestačí wonderfull, nebo amazing. Brňák by řekl, zůstal jsem "štajf", z německého "steif" - ztuhlý, tedy omráčený :-).

Když nás sem dcera Ivka vzala s ženou Hankou při návštěvě vloni o Vánocích, byl to pěkný výšlap, ale mraky se moc nerozplynuly. Prostě klasický dovolenkový režim, není moc prostoru plýtvat dny a je potřeba plnit "plán výletů".

Vánoce 2024 a první pokus

Krásné dny bez mraků, které nás na Snowfarně tak trápí, mají samozřejmě ten efekt, že je možno si tzv. vyčíhnout počasí. Teď už tedy vím, proč nás sem vedla.
No třeba se podaří ještě do třetice a uvidíme to všichni. 

Srpen 2025, takto to tedy mělo vypadat

A Diamond Lake je vidět i s pozadím

Jak psáno výše, nejde jen o jezero Wänaka, ale i okolní hory a údolí, jejichž názvy mě nepřestávájí bavit.
Posuďte sami:

Matukituki - podle AI je to "místo kde volavky klapou zobákem", docela to v tom slyším. 

Údolí Matukituki 

Motatapu - údolí posvátné řeky 

Motatapu

Pozor, na mapy.cz je v některých místních názvech chyba: Motutapu, tzn. posvátný ostrov a to je něco úplně jiného. Ale řeka je správně Motatapu.
Zajímavé je, dát si "Motutapu" do vyhledávače na mapy.cz, ukáže to spustu výsledků v Polynésii. O čem to asi svědčí?

Údolím Motatapu vedla stará cesta k jezeru Wakatipu, to je to u Queenstownu.
Překlad údajně znamená jezero rostoucího/vzrůstajícího ducha, protože podle legendy v něm spí dýchající obr jménem Matau. Hladina skutečná pravidelně kolísá až o 12cm každých 25 minut. Jde o stojaté vlnění, tzv. seiche, v obrovském jezeře, které má vhodný poměr délky, šířky a hloubky. Vítr nahrne vodu na jeden konec a když dojde k "rezonanci", jezero pak dlouho kmitá, jak voda ve vaně. Další vítr to pak znovu podpoří a tak pořád dokola. Čas oscilace závisí na rozměrech a je v podstatě konstatní. Tvar Z není na závadu, důležitý je celkově podlouhlý tvar.

Pro lepší přehled, kde se pohybujeme

A na závěr ještě pár fotek a postřehů z novodobé nomenklatury. Nutno uznat, že není příliš romantická, až na výjimky na posledním obrázku.

Sjezdovky jsou na "Treble Cone" - čili Vysoký kužel

Vedle je Black Peak, protože je tak strmý, že se na něm nedrží sníh a je tedy černý

Když jsem šel přes Mt. Alpha, tak je asi jasné, že musí být i Beta. Napravo je nad údolím Motatapu "koleno/kotník/kloub", může znamenat i ohnutý kloubek na prstu a pravděpodobně připomíná tento tvar, a to uprostřed je prostě "Prostřední špice"

Tak jo, dejme tomu, že jo...

Zde se vrátíme ještě k jezeru Hawea:
Kromě jmen "po někom", je časté pojmenování podle polohy "Corner" - rohový/krajní (na předchozím obrázku Prostřední) a opět pak podle tvaru. Již zmíněný kužel, kolínko, nebo zde terasovitý a vlevo "Teat" - bradavka, cecek, vemeno (vyberte si), a anebo rovnou celé prso "Breast" napravo 😉

A na závěr zmiňovaný Mt. Iron. Prvotní domněnka, že se tam těžilo železo, se ukázala zcela lichá. Podle jedné teorie je pojmenovaný osadníky podle podobného kopce ve Skotsku a doplňující úvaha říká, že tvarem připomíná starou žehličku, v angličtině "flat-iron", nebo prostě "iron". Tuto teorii jsem přijal za svou a chodím tedy na procházky na Žehličku