21. Šichta

 aneb, Takový normální den

Týden stálého počasí, bez nového sněhu, ale zase se drží teploty pod nulou a sníh skoro neubývá. Stává se z toho skoro rutina, ale jen zdánlivě. Chodí k nám spousta lidí a je třeba upravovat každý den. Jezdím večer, aby to do rána ztuhlo, občas je stopa krásná, občas je méně sněhu, občas zledovatělé a nechce se to zarýt, ale vcelku dobré podmínky a lyžaři jsou spokojení. Koloběh kurzů lyžování, chodí místní členové lyžařského a biatlonového klubu, trénuje tu i australský paralympijský tým, klobouk dolů před nimi co na svých lyžovozíčcích dovedou.

Jeden pátek jsme si prohazovali se šéfem auta, kvůli servisu, a tak jedu nahoru s Donniem, jeho Želvou, v originále Turtle, což je na bydlík předělaná Toyota Landcruiser s rokem výroby zjevně minulé století.

Turtle

Jak říkala dcera, NZ je hlavní odbytiště japonských ojetin. Volant na správné straně a nesolí se tu, takže to tolik nerezne. Většina aut jsou slušné vykopávky, včetně mého služebního Subaru Forester. Pak lze vidět Mitsubishi a také různé pick upy od Forda a samozřejmě Toyoty. Zkoušela k nám dojet i Tesla, ale zanesly se jí nějaká čidla blátem a nedala to, policajti mají Oktávky!

Standard je automat s funkcí L, aby jste si mohli podřadit v terénu a z kopce. Užívám denně. Super funkce.

Ale zpět ke Snowfarmě.
Jsem tu dříve a na tratích lidi, takže se zapojuji do provozu. U “benzínky”, rozuměj boudička s kanystry na benzín a cisternový přívěs na naftu do rolby a generátoru, slezl sníh a nacházím tu ještě jednoho užšího stopaře s ulomenou tyčkou. Tak ho vyhrabu, odšroubuji si tyčku, že to pro případ nouze spravím. Než se do toho pustím, tak přijedou s CanAmem od chat a mají píchnuté kolo u vozíku a mám hned jinou práci.

Defekt č. 1

Pak mě pošlou do kouta areálu pro nějaká prkna, že z toho bude ohrádka na batohy co se vozí na chaty a zpět. Mezitím ještě odskočím pomoci Dominikovi a Hunterovi naházet sníh na vydřenou fun zone. 

Oprava fun zone

Pak se vydávám pro prkna a než hromadu prken přeberu a najdu nějaká zachovalá, tak mě volají, že potřebují skútr k odvozu zraněné holčičky z fun zone (Snow tube, čili takové ty pneumatiky, jezdí po ledu jak blesk, je to vykloubené rameno). Než vypřáhnu a dojedu, tak ji snesou v pneumatice, ale vzápětí volají o pomoc, že mají píchnutou gumu u auta. Naštěstí ne ti se zraněnou holčičkou, jenom jejich známí, takže stejně nepříjemný zádrhel. Tak si opakuji, jak se řekne anglicky hever, “jack” a pomůžu jim to vyměnit. Mezitím plyne čas, takže je potřeba vyrazit na tratě. Načež u Ginzu zjišťuji, že zase upadlo jedno naváděcí křídlo. Nějaký dobrák ho našel a přinesl a zničeho nic leží vedle. Jak jezdíme po tmě a člověk nemůže být pořád otočený dozadu, tak je to raz dva. Samozřejmě se ztratily i šrouby a mám jen M10, místo M8 a musím ještě převrtat díry, no aspoň to bude lépe držet.

... pořád se něco děje

Tak to by snad dnes stačilo a můžu vyrazit na obvyklé kolečko, dnes, před víkendem, včetně Roller Coasteru a k Bob&Daisy Lee chatám, na River run už je málo sněhu. 

Občas takto

Většinou naštěstí takto

Poslední zpestření je, že se Ivka nemůže dovolat na Bob Lee vysílačkou, tak se tam jedu kouknout, zda je vše v pořádku a poprosit je, aby se nahlásili, což obratem proběhne. Tohle se tady hodně dodržuje, lidé, co jdou na chaty, se po příchodu ohlásí vysílačkou a pak teprve “recepce” zavírá. Teď se pár lidí zpozdilo a někteří ještě ani nedorazili na check in, natož na chatu.

Tím tu ovšem zůstává Ivka a musí počkat až dojezdím, ale zase mám díky tomu jedno video jak to vypadá zvenku. Těsně před osmou je hotovo a můžeme domů, Ivka to má 13h, já pouhých 10, ale naštěstí je to výjimka, normálně se pracuje 8 a já to stíhám v průměru za 7h, z toho tak 5h na tom vrčivém verglu a furt si hraji s páčkama.