19. Mejdan

aneb, Do hor

“Děcka”, zde je označení zcela správné, poněvadž věkový průměr tady hodně kazím, vymyslela/vymyslely (obojí možné, protože až na výjimky jsou to všechno holky) přespání a “večírek” na Meadow hut. Jdeme tam pěšky na sněžnicích, krásný večer.


Meadow hut

Snažím se chytat angličtinu, v několika hovorech běžících najednou to moc nejde, ale "face to face" občas s někým pár slov prohodím. Jelikož jsem měl narozeniny, tak mi zazpívali (používám měkké “i” protože 2 kluci tu jsou) “Happy birthday to you” a musel jsem mít proslov. Z patra, uff to jsem nečekal. Něco jsem tedy vypotil, snažil jsem se hlavně říct, jaký je to pro mě, i po letech, neobvyklý zážitek, moci takto cestovat po celém světě a poznávat jiné země, ne jen jako turista, ale chvilku tu i žít.

Tuhle “globalizaci” v dobrém slova smyslu umocňuje, že je tu třeba i dvojice z loňské party. Na dotaz odkud jsou, tak, že z Malty a když se ptám jestli se tam vrátí, tak prý spíš ne, je tam moc horko. No vysvětlujte těmhle lidem, že jsme byli do roku 1989 za plotem a vrchol ciziny bylo Maďarsko a Jugoška (pro některé ani to ne …)

Vzhledem k věkovému průměru, drahému alkoholu a tomu, že se jde zítra do práce, je to večírek velmi umírněný a tudíž mám ráno dost sil vyrazit do terénu, mám totiž volný den.

Drobná komplikace nastává, když zjišťuji, že mi kluci s CanAmem omylem ráno odvezli sněžnice. Naštěstí máme rádio a v rámci odvozu batohů ubytovaných na chaty mi je zase přivezou zpět.

Údolí potoka Roaring Meg, v překladu "Řvoucí Meg".
Teď moc neřve, ale když nahoře taje, bude to asi zajímavější

Tak můžu vyrazit. Sluníčko svítí a už dlouho mlsně koukám na odbočku “Kirtle Burn hut”. Je to směrem do již zmíněné Pisa conservation area a asi 5km. Na sněžnice tak akorát výlet. Nejdu tam sám, vyráží ještě kolegyně s přítelem na skialpech a vysílačka s sebou, signálu moc není.

Terén je ale bezpečný, je zde upravená cesta, která se za dobrých podmínek taky udržuje rolbou. Jdu nahoru údolím, ve stínu, Slunce pěkně peče.

Po té co se vynořím na pláně lituji, že jsem zapomněl sluneční brýle, aspoň že krém mám, UV je tady fakt silnější než u nás.

Je to fakt jen bouda na přespání a pozůstatek začátků lyžování v oblasti Pisa. Zřizoval ji tam tatínek mého šéfa John Lee a původně tam byla ještě jedna “Bob Lee” (pojmenovaná po dědovi) a tu pak přesunuli k běžkařským tratím. Ano to je ta, kam teď dělám stopu.
Uvnitř je tabule s celou historií, to si asi nechám na samostatný článek.

Sněhu dost, přes potok krásný sněhový most


Tady někde je cesta, až tu budeme dělat stopu, bude to asi dost práce s radlicí

Zpět jdu trasou jménem Top Beat a je to dál do kopce, takže mi fakt buší srdce v optimálním rytmu. Ale taky tím, jaké se otevírají výhledy. Jsem o dalších 150 výškových metrů výš nad nejvyššími body Snowfarmy. Jasno, bezvětří a naváté pláně, kde jsou místy moje stopy úplně osamocené. Pocit strašné divočiny a osamění, přitom z kopce dolů je vidět SHPG.




Pohledy na východ, Mt. Pisa


Pohled na sever, Aoraki - Mt. Cook

Pohled na západ, Mt. Aspiring a Cardrona

A na jih, horolezecký, skialpový, sen, jen si vybrat

A dole naše roztomilé skalky v záři odpoledního Slunce

Mám sice volný den, ale asi si přehodím ranní úpravu a udělám to teď. Sníh trochu povolil, už to není taková ledovka a do rána to krásně ztuhne a já se dospím.

Tohle mě baví