11. Úterý za odměnu
Aneb "první sólo"
Další krásný den. Sam se ptá, zda už pojedu sám, ale říkám, že dáme ještě kolečko spolu, ať jsme oba v klidu. Jedu pomalu a při některých otočkách, kdy čumák trčí nad srázem, nebo jsem půl metru od plotu, mám docela nahnáno. Ale katastrofy jsme snad vyčerpali, takže zbytek jezdím už sám a jediné napínavé místo nastane, když se dostanu k jedné otočce a za sebou mám obě trasy už upravené. Což by nebyl problém, ale přestal fungovat pravý stopař a když chceme držet zvyklosti, na které straně je stopa na klasiku, je to ještě komplikovanější než obvykle.
Po konzultaci s mapou a po rádiu se Samem, použiji jednu z mnoha propojek a zdárně dojedu na základnu. Kromě stopaře, žádné katastrofy.
Říkám si, že už to asi bude dnes vše, ale pak vidím, že se Sam pustil do výměny vodící lyže na skútru, aby lépe zatáčel. Tak mu říkám, že to udělám. Okamžitě mu upadne nářadí od ruky, protože je jasné, že toho má hodně a už mám zase práci. Trefil jsem se dobře, za chvíli přijede CanAm z chat, zastaví a už nenastartuje. Takže se plynule přesuneme na něj a po telefonní konzultaci s technikem zkoušíme odpojit benzín, jestli v něm není voda a podobně. Bohužel bez úspěchu, takže se volá servisák a diagnostikuje nějaké vadné čidlo na převodovce.
Jdu ještě zkontrolovat rolbu po jízdě a podaří se mi "spravit" toho stopaře. Ale to bylo jednoduché, včera tu byl servisák od Kässbohreru a řešil proč nám nejede změna šířky stopy, která je právě na tom pravém stopaři, nic nevyřešil a nezapojil ho zpátky. Sam si na to vzpomněl a nasměroval mě kde by to mohlo být.
Už nezlobí
No a spravili nám i ten hnutý pant od dveří, takže v podstatě úspěšný den, ale jsem rád, že mám teď 2 dny volno.